Moje atletická historie
Narodil jsem se 20.1.1992, s atletickou kariérou jsem začal v roce 2006, jako Jakub Voplakal (v roce 2020) změna na Jakub Císař. V mých 14 letech sem začal trénovat i závodit. Začátky nebyly nic moc, na mých prvních závodech jsem byl na posledním místě v disku 16., i na posledním místě v kouli 18. Moje tréninky nebyly přímo na vrhy a hody, ale trénoval jsem úplně vše - vrhy, hody, běhy, i skoky. Běhání mi moc nešlo, jakmile se jednalo o delší trať, výkon v tréninku už nebyl vůbec dobrý. Ale krátké úseky sem běhal dobře. Co se týče skákání a odrazů, bylo to tak průměrné, ale čím více skolů, tím se výkon zhoršoval. Co se týká házení a vrhaní, tak to mi šlo ze všeho nejlépe, ale neměl sem skoro žádnou sílu, tak ani v mém nejlepším odvětví sem neměl nejlepší výkony. Na závodech se stejně starými závodníky sem byl spíše u konce tabulky. Tréninky byly pořad stejné, mělo to řád a disciplínu, sice sem v ničem nebyl výborný, ale učil sem se všemu. Postupem času sem se začal zlepšovat, neodradilo mě to, že ostatní závodníci byli o jednu, někteří i o dvě třídy lepší, než sem byl já. Pomaloučku sem v tréninku začal běhat rychleji, skákat dále, vrhat a házet více, ale pořad to nestačilo na dobré umístění. A můj trenér Jozef Foťko mi vždycky říkal, že nemá cenu vyhnat hned výkon ve 14-ti, nebo v 15-ti letech a pak se jen a jen zhoršovat. Ale, že to hlavně chce všeobecnou přípravu, hodně běhat, skákat a házet. A že na čínky a budování síly je času dost a nemá se to uspěchat. Tak jsem trénoval dál a dál. Závodil sem za oddíl Hvězda SKP Pardubice. Nebydlel sem v Pardubicích, jen sem za ně závodil. Čas šel dál a dál, postupem času se mi začala zvedat síla, ze své tréninkové skupiny sem začal házet a vrhat nejdál, a tak to začínalo mít logiku, a že má trenér pravdu. Atletika mě bavila, byl to sport, který mě neskutečne zaujal, a baví mě. Když přišla zima, většina lepších závodníků, kteří už jsou na úrovni chodili trénovat do hal a měli mnohem lepší podmínky, nežli sem měl já. Já sem v kruté zimě házel a vrhal, i běhal a skákal venku, pod širým nebem, všude byl jen sníh a byla velká zima. Ale i to mě neodradilo, ten sport sem miloval, tak pro mě nebyla žádná překážka. Postupem času sem si zvykl na tyto podmínky, a bylo to pro mě úplně přirozené. Výkonove sem pořad rostl, ale šlo to hodně pomalu, ale neměl sem žádné zranění, kromě jednoho. Tak sem mohl trénovat a líbilo se mi, když sem se zlepšoval, měl sem radost, že to funguje. Od starších žáků, 14-15let sem měl 4kg kouli a 1kg, a čím sem byl starší tak váhy byly těžší a mě osobně to sedělo. Čím těžší závaží, tím lepší výkony sem postupně zaznamenával. Za Pardubice sem závodil do roku 2016. Mému trenérovi Jozefu Foťkovi bych chtěl strašně moc poděkovat za zkušenosti a atletický základ, který mi poskytl do roku 2016. Od roku 2017 sem odešel z Pardubic do týmu AC Sparta Praha, kde mě začal trénovat Remigius Machura. S tímto trenérem byla radost spolupracovat, ujal se mě, když moje osobní rekordy byly: Vrh koulí 7,26kg hala 14,00m, Vrh koulí 7,26kg venku 14,76m a Hod diskem 2kg 46,18m. A tedy jsme spolu začali trénovat. Je to super trenér, ví, co každý závodník potřebuje, a ke každému přistupuje individuálně. Všem pořadí a je velice rozumný, jako málokdo, v dnešní době. Sedl mi jako člověk, i jako trenér, spolu si skvěle rozumíme. Lepšího trenéra si ani přát nemohu. Když sem najednou spadl ve výkonnosti, hned jsme spolu rozebrali vše podstatné, zapracovali na tom, a hned výkon vyjel nahoru. S Remiguisem Machurou spolupracuji do dnes. Aktuální osobní rekordy k 20.08.2020
= Vrh koulí 7,26kg hala 15,68m (2019), Vrh koulí 7,26kg venku 15,70m (2020) a Hod diskem 2kg 49,35m (2020). Tento člověk mi dal tolik zkušeností a rad, že si toho neskutečně vážím. S trenérem jsem začal posilovat, zesílil sem a výkony se zlepšují, je s ním neskutečně užásná spolupráce. A moc děkuji svému bývalému trenérovi Jozefu Foťkovi: Moc Vám za všechno děkuji. Děkuji za to, že jste mi ukázal směr a význam a řád atletiky. Bez Vás bych nebyl na úrovni, kde sem teď. A můžu soupeřit s TOP atlety v republice. Moc děkuji, neskutečně si Vás vážím, trénujte dál malé děti, tady je důkaz, že to má smysl.
A bez Vás samozdrejmě taky ne PANE TRENÉR Remigius Machura. Doufám, že se s Vámi dostanu co nejvýše to půjde, dal jste mi smysl atletiky hodu a vrhů, a když člověk nechce výkon hned, ale počká si, dá tomu čas, tak vydrží, toto si budu pamatovat a Remigiusi, věřím ve Vás na 100%, a vím, že kvalitního výkonu s Vámi mohu úplně v pohodě dosáhnout. Máte mojí maximální důvěru. DĚKUJI!!!!